Jak jsem se blížil k RockCafé na Národní třídě, plížilo se temno mezi domy nejen shora. Před vchodem již postávaly černé postavy, šlechtici ve funebráckém, dámy v barokních šatech nejtemnější noci, ženy i muži v kůži, síťovině a latexu. Bledé tváře se strnulými výrazy se němě rozhlížely s pocitem jakési vyjímečnosti. Ano, VÝJIMEČNOSTI! Ze Švýcarská k nám dorazila špičková kapela, která sáhne do strun nejtemnějších a nejděsivějších. Připadal jsem si jako na pohřbu, ale to bylo správné. Můj černý šat rychle splynul s davem důstojně mířícím do podzemí. Tvorbu Lacrimosy znám poměrně dobře, ale naživo jsem zatím tu čest neměl. Když se rozpoutalo tříhodinové peklo, uvědomil jsem si, jaká síla v celé kapele dřímá! Zavedené hity byly prokládány novinkami posledního alba, a tak si na své přišli určitě všichni. Nezúčastněný divák by asi tápal, kam kapelu zařadit. Její přesah žánry (byť spřízněnými) je poměrně velký. Gothic rock, dark wave, EBM, symphonic metal, black metal, dark electronic...byla by to pěkná řádka. Ale o to vůbec nejde. Pestrost jejich tvorby dává možnost koncertu, kde každá skladba je jiná, kde duní bicí, kvílí kytary, majestátně zní klávesy a mužský zpěv střídá vysoký hlas zpěvačky. Němčina a angličtina se prolínají, hudba burácí, pak téměř uspává a znovu exploduje... To se prostě musí zažít!
